DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Rafael Correa a Ekvádor

Vítejte na stránce bolivar.wbs.cz v sekci Rafael Correa a Ekvádor

Úpravu tohoto bloku zahájíte dvojklikem...

4.2.2013 12:05

Rafael Correa a občanská revoluce v Ekvádoru

Ekvádor se připravuje na prezidentské volby, které se uskuteční 17. února. Očekává se, že bude potřetí zvolen dosavadní 49letý prezident Rafael Correa. Přítel Huga Cháveze, jenž se podle průzkumů těší šedesátiprocentní popularitě, následuje Venezuelu v budování socialismu 21. století a daří se mu zvyšovat životní úroveň obyčejných lidí. Jak se proměnil Ekvádor za šest let Correovy vlády?

Rafael Correa nastoupil do úřadu v lednu 2007 po letech nestability a úpadku ve znamení neoliberalismu. Od té doby radikálně změnil politické směřování země, čímž si proti sobě popudil nejen bankéře a oligarchy, ale i USA. Hlavními cíli jeho tzv. občanské revoluce jsou ústavní a ekonomické změny, boj s korupcí, vytvoření systému bezplatného školství a zdravotnictví a latinskoamerická integrace na principu svrchovanosti.V dubnu 2009 byl zvolen na druhé funkční období a při inauguračním slibu, jehož se účastnili mj. prezidenti Hugo Chávez, Evo Morales, Raúl Castro a Cristina Fernández-Kirchnerová, prohlásil, že „socialistická revoluce a boj s chudobou bude pokračovat, protože lid si to přeje“.

Ekvádor je členským státem OPEC a tudíž zemí s velkým surovinovým bohatstvím, obzvláště ropou. Z tohoto nerostného bohatství však do nástupu Correy k moci neměli občané nic a bohatly jen zahraniční těžební společnosti. Prezident na adresu ropných firem prohlásil: „Každý den přichází těmto firmám miliony dolarů, které by měl dostávat ekvádorský stát. Došla mi trpělivost“ a následně prosadil nový systém, jehož principem je platba fixní částky těžebním společnostem, zatímco veškeré výnosy z prodeje ropy plynou do státní pokladny. Jeho vláda docílila historického vítězství nad americkým ropným koncernem Chevron, který musí platit miliardové odškodné zemřelým a nemocným indiánům za znečištění jejich území v Amazonii. Kromě toho Correa znárodnil část těžebního průmyslu, banky a zdanil finanční sektor. Za jeho vlády se zvýšila školní docházka, zlepšila se sociální a zdravotní síť a byly vybudovány stovky kilometrů silnic. Touto politikou si získal přízeň nejen chudých indiánů, ale i vzdělané střední třídy.

Jako ekonom je Rafael Correa velkým kritikem svých neoliberálních předchůdců, odmítá dolarizaci a klade důraz na vlastní měnovou politiku. Nepodepsal dohodu s Mezinárodním měnovým fondem (MMF), která by této organizaci umožňovala monitorovat hospodářský plán země a odmítl jakékoliv omezování suverenity země. Ekvádor společně s dalšími členskými státy Bolívarovské aliance lidu naší Ameriky (ALBA) podporuje vytvoření regionální rozvojové banky nového typu za účelem snížení závislosti na americkém dolaru a integrace Latinské Ameriky prostřednictvím nové měnové jednotky. Vytvoření tzv. Fondu jihu na projekty hospodářského rozvoje má překonat závislost na mezinárodních finančních organizacích typu MMF a Světové banky. Právě proto je Rafael Correa pro USA nepřijatelný. Zatím každý státník, který se snažil prolomit hegemonii dolaru a jednat nezávisle, dopadl špatně – vzpomeňme libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a jeho plány na vytvoření africké měny. CIA, která štědře financuje ekvádorskou opozici, režírovala již několik pokusů o Correovo svržení a podněcuje občanské nepokoje s cílem destabilizovat zemi. Odvážný prezident poskytl azyl zakladateli serveru WikiLeaks Julianu Assangeovi, což je další důvod k jeho odstranění stejně jako fakt, že se v zahraniční politice – kromě spolupráce se spřátelenými latinskoamerickými zeměmi – orientuje na Írán.

Ekvádor má za sebou velmi dobré ekonomické výsledky – vykazuje stabilní růst HDP i klesající nezaměstnanost (z 9,9 % v roce 2007 na 4,1 % v roce 2012). Rafael Correa je mezi většinou obyvatel velmi populární a s přihlédnutím k průzkumům je tak vysoce pravděpodobné, že bude za dva týdny potřetí zvolen hlavou státu.

Ondřej Kosina, Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, 4. 2. 2013.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Volby v Ekvádoru – socialismus bude pokračovat

Volby v Ekvádoru nejsou pro česká média atraktivní téma. Nikoliv proto, že je to příliš vzdálená země, ale hlavně proto, že tam volby opakovaně vyhrává radikálně levicový ekonom Rafael Correa, blízký přítel Huga Cháveze a Fidela Castra, který svou zemi pozvedl z neoliberálního marasmu. Lid ho miluje, zatímco oligarchové a reprezentanti velkokapitálu mu nemohou přijít na jméno. Těžko se na něj hledá špína – není to diktátor, není zkorumpovaný a hospodářství za jeho vlády prosperuje. Pokud by Correa prohrál, byla by to pochopitelně zpráva dne. Vítězství se však raději přejde mlčením nebo krátkou agenturní notickou.

Všeobecné volby se konaly 17. února a Ekvádorci rozhodovali i o složení parlamentu a regionálních shromáždění. Na volbu hlavy státu se přirozeně soustředila největší pozornost, protože (latinsko)americké země fungují jako prezidentské systémy. Rafael Correa byl zvolen již v prvním kole 56,7 % hlasů a nyní ho čeká poslední mandát, protože počtvrté již nemůže kandidovat. Oproti volbám v roce 2009 si ještě o pět procent polepšil. Pravicový protikandidát – bankéř Guillermo Laso – za ním s výsledkem 23 % zaostal o více než třicet procent a nezbylo mu nic jiného, než přiznat porážku a poblahopřát vítězi. Na třetím místě skončil s 6,8 % exprezident Lucio Gutiérrez, jenž zemi vládnul v letech 2003 – 2005. Ostatních pět kandidátů získalo hlasy v rozmezí od jednoho do čtyř procent. Výsledek prezidentských voleb nebyl překvapivý, protože průzkumy preferencí favorizovaly s 50 – 60 % dosavadní hlavu státu.

Rafael Correa triumfoval i v parlamentních volbách, ve kterých jeho levicová Aliance Země (PAIS), hlásící se k socialismu 21. století, zvítězila s 52 % hlasů. Na druhém místě s téměř čtyřicetiprocentním odstupem skončilo liberálně pravicové hnutí Vytváříme příležitosti (CREO), za které kandidoval Guillermo Laso. CREO oslovilo pouze 11,7 % voličů. Další formace pravého středu – Křesťansko-sociální strana – získala 8,5 % a národně konzervativní Strana vlastenecké společnosti dosáhla na 5,8 %. Dalších sedm kandidujících uskupení si připsalo zisky v rozmezí 0,8 – 4,9 % hlasů.

Prezident Correa získal silný mandát od voličů a může tak s podporou parlamentu pokračovat v rozvoji sociálních programů na straně jedné a restrikcím vůči oligarchii na straně druhé. Zbývají mu čtyři roky na dovršení procesu tzv. občanské revoluce, kterou zahájil při svém nástupu do funkce v lednu 2007. O jejích principech a důvodech Correovy velké popularity u chudé většiny obyvatel si přečtěte zde:

http://www.vasevec.cz/vip-blogy/ondrej-kosina-rafael-correa-obcanska-revoluce-v-ekvadoru

Vzhledem k tomu, že venezuelský prezident Hugo Chávez bojuje se zákeřnou nemocí a podstupuje náročnou léčbu, jejíž výsledky jsou nejisté, hovoří se o Rafaelu Correovi jako o jeho nástupci v čele bloku latinskoamerických levicových zemí. Výsledky ekvádorských voleb dokazují, že myšlenky socialismu 21. století, sociální spravedlnosti, státní suverenity a latinskoamerické integrace zde mají silnou podporu.

Ondřej Kosina, Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, 21.2. 2013.