Kritika
Kritika
Nehodláme být obrácenou stranou masmédií a proto nebudeme přinášet jen dobré, byť pravdivé zprávy, ale i kritiku vůči, některým aspektům politiky presidenta Cháveze.
Klientelismus a jiné problémy PSUV
Už nějakou dobu levicový aktivisté a pozorovatelé ve Venezuele, stejně jako členové socialistické strany PSUV, varují před nebezpečnými aspekty jež se utváří kolem strany PSUV, v podstatě od jejího vzniku. Pro začátek, co je strana PSUV? Partido Socialista Unida Venezuela je zaštitující levicovou stranou, která vznikla spojení více levicových a socialistických stran. Hlavní zakládající stranou bylo Hnutí 5. republiky presidenta Cháveze. Strana vznikla s dvěma cíly, posílit a sjednotit venezuelskou levici a zmobilizovat společnost a tzv. kořenová hnutí (místní nezávislé výroby a rady, zastupitelské a neziskové organizace atp.). Oba cíle se do určitě míry podařili, problém ovšem byl v tom, že část straníků začala PSUV vidět jako prostředek k zbohatnutí. Jako stranu, která má nahradit zavedené oligarchické strany AD, COPEI a další. President Chávez po presidentských volbách veřejně vyzval ke kritice a sebekritice PSUV a prohlásil, že PSUV je zkorumpovaná (dočkat se, že předsedové dvou nejmenovaných stran v ČR o svých vlastních stranách prohlásí, že jsou zkorumpované... toho se asi nedočkáme :( ) a musí se napravit. Tato kritika byla podložena velice nejistým vítězstvím presidenta ve volbách. Volební základna socialistů narostla od posledních voleb o 10%, ale volební základna pravicové opozice o více než 50%. "Ve Venezuele není šest miliónů oligarchů,"vzkázal Fidel Castro president Chávezovi a president si je toho vědom.
Počátek všech problémů leží už v založení Strany. Na počátcích Strany participovali osoby, kterým vůbec nejde o účastnickou demokracii, sociální spravedlnost a práva obyvatel jako spíše o udržení starého statu quo, byť novými prostředky. Extrémním příkladem je Francisco Rangel Goméz, podnikatelský manažer, člen strany PSUV, který v roce 2002 během puče přestal podpora legitimního presidenta Cháveze a začal podporovat nelegitimního diktátora Carmonu a hned po porážce puče se vrátil do tábora Chávezových příznivců. Tento muž je dnes kandidátem strany PSUV v regionálních volbách ve státě Bolívar, kde z pozice významného manažera a veřejně-činné osoby soustavně narušoval formování zaměstnaneckých samospráv, posilování místních organizací a likvidoval různé demokratické výsady získané bolívarovskou revolucí. Dalším takovým příkladem byl podobně jednající Hugo Cabenza, nedávno odvolaný z pozice guvernérského kandidáta ve státě Trujillo. Ve státě Merida pro změnu kandiduje Alexis Ramiréz, politik PSUV, který v dotyčném státě posledních pět let nežil a díky jehož pochybné minulosti chce mnoho voličů PSUV protestně odevzdat hlas komunistické kandidátce (článek "Venezuela’s State Elections: When Winning Comes before Revolution", levicové aktivistky Tamary Pearson na Venezuelanalysis.com).
Jistý americko-německý levicový aktivista (RIO), který byl účastníkem tzv. Socialistického praporu PSUV při zakládání PSUV vyprávěl o nedemokratických, či při nejlepším polodemokratických způsobech zakládání kandidátských listin PSUV. Formování PSUV spočívalo v neprůhledné podpoře často neznámých kandidátů z nichž vznikla teprve hlavní kandidátská listina pro místní stranické funkcionáře.
Je evidentní, že část představitelů staré venezuelské byrokracie a elitního manažerstva dospěla k závěru, že "stará Venezuela" oligarchů a proamerických loutek je nenávratně minulostí a že je nutné se paraziticky zúčastnit založení nové bolívarovské Venezuly. Na druhou stranu, ve Venezuele se PSUV povedla řada úspěchů, která parazitickým frakcím významně znemožňuje politiku "zaplatíme vám školy a lékaře a vy budete ticho". Tím úspěchem je výše zmíněná mobilizace místních organizací, sebeuvědomění obyvatelstva a to, že lidé oddělují v mnoha ohledech presidenta Cháveze od PSUV. Podporují presidenta Cháveze a budou za něho bojovat, ale nepodporují stranickou byrokracii a manažery, které vůbec neznají. Zajímavým příkladem v tomto ohledu je i otázka odborů. Poté co zkorumpovaná propodnikatelská centrála odborů CTV zkolabovala v důsledku podpory pravicové opozice a vznikl levicový prochávezovský odštěpek s názvem UNT jenž shromáždil většinu členstva a místních organizací CTV, nedošlo k získání kontroly nad těmito odbory pod taktovkou PSUV. Naopak, je to jen pár dní co UNT rozpoutala velké protivládní demonstrace v reakci na policejní útok proti odborářům a stávkujícím dělníkům a taky v reakci na neschopnost venezuelské vlády úspěšně implementovat nový zákoník práce do života. K protestu rovněž došlo v důsledku uvěznění odborových aktivistů ve státě Carabobo, poté co místní soudy zakázali stávkové akce. Ve Venezuele se tak levicové odbory postavili proti neúspěchům a problematickému jednání levicové vládní strany a oznámili pokračování demonstrací dokud nebudou vyřešeny všechny (cca. 150) velkých problémů s místními podniky, zaváděním nového zákoníku práce atd.
U strany PSUV nepřidává na jistotě ani vystupování některých vedoucích činitelů Strany, např. místopředsedy strany a bývalého vícepresidenta Diosdada Cabella, který během předvolební presidentské kampaně užíval homofobní a antisemitské rétoriky vůči opozičnímu kandidátovi Capriles-Radonskemu. Jsou zde sice i talentovaní a kvalitní politici jako Elias Jaua (rovněž bývalý vícepresident a ministr zemědělství) nebo Nicolas Madúro (bývalý ministr zahraničních věcí, současný vícepresident), ale problematičtí představitelé strany je bohužel často zastíní. Lidé jako Madúro, úzce spjatí s nejnižšími organizacemi a skupinami obyvatel, mohou přinést změny do klientelistického prostředí v rámci PSUV a problematického jednání některých funkcionářů.
Článek v žádném případě neútočí na Stranu jako celek, na její řadové členstvo a už vůbec ne na úspěchy bolívarovské revoluce ve Venezuele. Přes všechny zápory PSUV, úspěchy bolívarismu ve Venezuele dalekosáhle předčili zápory PSUV a zatracení PSUV by znamenalo návrat do minulosti a do marasmu oligarchické dikatury dvou stran.